Střední odborná škola uměleckořemeslná s.r.o.

oficiální stránky školy

DŮVODY K ROZŠÍŘENÍ OBORU

Čtyřletý maturitní obor Starožitník, který byl otevřen ve školním roce 1993/94 na tehdejším SOU-uměleckořemeslném, měl přispět ke zvýšení odborné úrovně obchodu se starožitnostmi a byl tehdy zaštítěn nedávno vzniklou Asociací starožitníků.

Vznikl v době, kdy se ve velkém rozvinul obchod se starožitnostmi, houfně se zakládaly nové prodejny (před revolucí bylo v Praze pod podnikem Klenoty, n. p. pouhých šest obchodů, v devadesátých letech minulého století narostl počet až na 400! Obchody vznikaly také ve velkém množství mimo Prahu.

Byly zakládány první domácí aukční domy a etablovaly se tu také proslulé zahraniční firmy, zejména pobočka nejstarší aukční společnosti, vídeňského Dorothea. V cizině procházeli zaměstnanci firem jen kurzy (tak tomu bylo i před revolucí, kurz na škole jsem založil v roce 1992). |Počáteční rozlet vystřídaly hospodářské krize a recese, které také u nás počáteční boom oslabily. Tehdy se nevyučoval ani základní předmět, Užité umění.

Na vysokých školách (např. na FF UK byl po čtvrt století otevřen v letech 1974-1975 postgraduál Užité umění-muzeologie ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze, který jsem tehdy, jako jeden z nejmladších posluchačů, absolvoval. Teprve nedávno se začaly dějiny užitého umění přednášet na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Většina historiků umění se zabývá moderním a současným uměním. Pro mladou generaci je minulostí meziválečné období 20. století, které nese stopy směřující k současnosti, v němž mladá generace vyrůstá. Národní chloubou je však kulturní dědictví, kterému se mladá generace vzdaluje. Kultura jako taková je dnes popelkou, i když z ní čerpaly minulé generace nejen poučení, ale v těžkých dobách i sílu v boji za lepší svět. Na druhé straně mladá generace nejen touží prožít svůj život, ale také znát, i „prožít“ minulost.

Rozšířená „living history“ je jev, který by mohl pomoci zvýšit zájem o kulturu, umění a život v minulosti. Máme velké bohatství památkových objektů a muzejních i památkových sbírek veřejných i soukromých, o něž bude třeba se v budoucnu postarat a to nejen fyzicky, ale i odborně. Je třeba zvýšit estetickou i kulturní úroveň národa a jeho vzdělanost, kterou nám mohl v minulosti svět jen závidět. Starožitnosti nejsou jen obchod, ale i velmi často významné hmotné kulturní hodnoty, k nimž je třeba mít vztah.

Proto by na rozšířený obor Starožitník, antikvář a galerista měli přicházet studenti, kteří nevidí jen možnost zbohatnutí, ale mají opravdový zájem o krásné artefakty a umělecké předměty, či věci, jež lidem v minulosti sloužily. To znamená připravit žáky na práci v muzeích, památkové péči, znalecké oblasti.

Představa původních podporovatelů, tedy Asociace starožitníků, spočívala v tom, že se absolventi stávajícího oboru budou věnovat obchodu. Absolvent by však měl být i poradcem pro veřejnost, tedy určit a ohodnotit předměty, které mají lidé doma, aniž by je chtěli prodávat. To by však měl splnit lépe odborný pracovník nebo expert muzea či znalec s muzejní praxí než běžný obchodník se starožitnostmi. K založení živnosti je potřeba finančních prostředků a to pro mladé lidi není dnes vůbec jednoduché.

Podobný problém řeší také antikvář, pro něhož neexistuje dosud samostatné specializované studium. Podporuje však zájem o hodnotnou klasickou literaturu, která se u nás již vydává málo, i knihu jako výtvarný objekt, stejně jako o grafiku či pohlednice.  A nakonec je tu galerista, který neprodává jen současné obrazy a objekty, ale i levnější drobné umělecké předměty i design, jež přispívají ke kultivaci domova, tedy prostředí, kde člověk prožívá značnou část svého života.

 

PhDr. Miloslav Vlk,

historik umění, dlouholetý galerijní a muzejní pracovník,

zakladatel oboru Starožitník,

znalec Krajského soudu v Praze,

bývalý externí spolupracovník firmy Dorotheum

<iframe src=“https://www.youtube.com/embed/VVCGca8ZoKM“ width=“560″ height=“315″ frameborder=“0″ allowfullscreen=“allowfullscreen“></iframe>